Ještě na počátku dvacátého století převládala výroba nábytku z masivního dřeva. Později se začalo využívat dvousložkových pryskyřic k výrobě pojivových směsí a bylo možno lisovat desky z dřevité hmoty, většinou z pilin. Z desek se pak montovaly nosné konstrukce postelí, které pokrylo čalounění, a tento trend doslova zachvátil celou republiku.
Celočalouněný výrobek, nebo postel z masivu
Čalouněné postele se dobře prodávaly ještě krátce po sametové revoluci. Jejich výhodou byla především cena. Základní konstrukci tvořil skelet z dřevotřísky a čalounění zahrnovalo i samotný vrchní díl, tedy matraci. Později se na trhu začaly prosazovat i neobvyklé tvary – kruh, elipsa či ovál a takový výrobek byl v tomto směru nadčasový. Mohl vytvořit v ložnici jedinečnou atmosféru s lůžkem umístěným v prostoru, což zvláště vynikalo v prostorných místnostech.
Bylo to však „něco za něco“, nevýhoda čalounění včetně polyuretanového povrchu obnáší obtížnou údržbu. Důkladně vyčistit matraci užívanou několik let je prakticky nemožné, omezené je také její odvětrání a tak se na takovém povrchu (a pod povrchem) dobře rozmnožují roztoči a další mikroorganismy.
Rozebíratelná postel z masivu s demontovatelným roštem, případně zdravotní matrací je zkrátka stále nepřekonaný způsob zdravého spaní. Matraci můžete snadno vyměnit za jinou, převrátit ji, v případě sendvičového řešení ji poskládat podle libosti, a také snadno vyčistit. Samotnou konstrukci jednoduše a rychle přemístíte jinam, jak při stěhování, tak i změně dispozice uvnitř domu či bytu.
Výhody masivního dřeva
Pevnost a stabilita, dlouhá trvanlivost, kvalitní provedení, zaoblené hrany, zdravotně nezávadný polyuretanový lak, to vše jsou atributy, které k nábytku z masivu neodmyslitelně patří. Neměli bychom však také opomíjet samotný dřevěný dekor, jehož vzhled nelze napodobit žádným syntetickým materiálem ani technologickým postupem.